Cesta po Indii 1999 - Náš příběh
17.listopadu 1999 - středa, den dvacátý třetí
Moře je tu všude čisté - Anjuna Beach   
Po snídani se dozvíme, že cestovka co nám měla zajistit lístky do Keraly, tak je nesehnala (byli jsme stále na waiting listu hluboko vzadu, proto jsem to neakceptovali). Necháme si od cestovky vrátit zálohu a vypravíme se na bleší trh v Anjuna Beach, kam se přepravíme lodí za 15 Rs. Na trhu, kde nabízejí úplně to stejné jako jinde, jen je to všechno na jednom místě, strávíme celé dopoledne. Zpět se vracíme také lodí. Při obědě nastává dlouhá diskuse o naší další cestě.Petr s Cíbou navrhují jet autobusem dolů na jih Indie do Keraly - podívat se na Backwaters. Honza neví, já navrhuji Hampi, Hyderabad, Alora Caves atp. (a to hlavně, že se obávám nedostatku času ..) Nakonec se dohodneme, že všichni společně budeme pokračovat v cestě na jih.V blízské cestovce kupujeme lístky (něco málo přes 200 Rs/osoba) na autobus do Mangalore s odjezdem dnes po 19:00 h. v Panji. Odpoledne si nakoupíme věci na cestu jako vodu, sušenky, ovoce , já také pohledy a čistou košili. Někdy po 17:00 h. se rozloučíme z majitelkou hotelu, která na nás bude jistě vzpomínat a odjíždíme taxíkem do Panji (taxikář nás chce pořád vzít do nějakého "show room" a minimálně 10 x mu musíme říci, že nemáme zájem, než dá pokoj..). Na autobus čekáme v parku nedaleko místa odjezdu. Po tom co najdeme autobus a ujistíme se, že je to opravdu ten náš správný (na lístek nám cestovka napsala jinou SPZ než má tento bus ) v 20:00 h. odjíždíme směr Mangalore. Autobus není ani moc plný a tak si zabírám 2 sedačky na spaní .... Cestou zastavujeme snad jen ve 2 větších městech, jinak cesta v pohodě.
18.listopadu 1999 - čtvrtek, den dvacátý čtvrtý
Výhled z pokoje hotelu v Ernakulam  
Vitamínů je v Indii dost
Před 05:00 h. vystupujeme v Mangalore a rychle jedeme rikšami na nádraží, odkud má jet v 05:05 h. vlak směrem na jih Indie do Keraly. Vlak nám, ale ujede (přišli jsme asi o 3min. pozdě - to byl snad první vlak v Indii co jel přesně včas).Rikšami se přesuneme do Kankanadi (asi 5 km.), kde má jet v 09:15 h. jiný vlak. Zde si kupujeme lístky do Ernakulamu (sleeper) a čekáme a čekáme... (Petr si ustele na lavičce a snaží se spát).Nádraží je malé, tiché, kde projede občas nějaký nákladní vlak. Až v 11:30 h. t.j. se zpožděním více jak 2 h. vlak přijíždí. Skoro poloprázdný vlak projíždí Keralou podél pobřeží z kterého je možnost pozorovat moře, malebné vesnice, řeky a všudypřítomné kokosové palmy (je zde ještě více zeleně než v Goa). Jízda ve vlaku je pohodlnější než ta naše dřívější a to jednak, že v klidu sedíme nebo ležíme a prodavači s žebráky nás skoro neobtěžují.Pouze 3 žebráci nás otravovali ( 2 z nich Honza platí 1 Rs. po tom co pod námi rukou zametou podlahu ve vlaku - ten jeden neměl ani jednu nohu, Indie je opravdu krutá ..). Do Ernakulam přijíždíme okolo 23 h. a hledáme podle Lonely Planet nějaké ubytování poblíž nádraží. Prošli jsme asi 3 hotely (2 byli obsazené a jeden byl několikanásobně dražší než byla uvedená cena v Lonely) a tak nakonec končíme v pěkném a čistém hotelu Ceylon Bake House za 150 Rs. na noc osoba (nebyl v Lonely Planet).
19.listopadu 1999 - pátek, den dvacátý pátý
Pláž v  Alappuzha Vodní kanály v Kerale - Backwaters  
Děti z ulice žebrající u kostela v  Alappuzha
Ráno si na snídani skočíme vedle k pekaři (v hotelu je restaurace otevřena až od 12 h.) a jdeme si na nádraží koupit zpáteční lístek do Bombay (AC sleeper - na lístku je uvedeno "only 6784 Rs." za 4. osoby, to si dělají snad srandu ...). Jsme opět na waiting listu asi na 47 místě a tak v kanceláři hlavního manažera žádáme o "emergency quotu" s tím, že potřebujeme stihnout letadlo v Bombay. Upozorňují nás, že ji asi nedostaneme, ale pokusí se pro nás udělat maximum (v Kerale jsou lidi celkově nějak příjemnější - jen pro info: během 5min. tam přišlo asi 20 dalších Indů požádat o místo ve vlaku). Projdeme se po okolí a jdeme se naobědvat do hotelu (v restauraci jsme sami a číšníci jsou pohodový, hlavně z důvodu, že jim Petr připomíná nějakou Movie Star). Po obědě odjíždíme autobusem do Alappuzha a cestou nás zastihne pěkně silný tropický déšť (ještě štěstí, že nemáme batohy na střeše..) V autobusu Honzovi naznačují, že máme uvolnit místa pro ženy. Potom co říkám, že nemáme kam jít, když je autobus úplně narvaný, tak vyhodí z místa Honzu (já seděl u okna) a vedle mě si sednou 2 Indky s dítětem (matka a dcera), které mi skoro posadí na klín.... Po vystoupení z autobusu v Alappuzha nás odchytne nějaký chlápek a nasměruje nás do vládního informačního centra. Zde jsou velice ochotní a vše nám řeknou a tak si nakonec kupujeme za 150 Rs (studenti s průkazkou 100 Rs.) osmi hodinovou plavbu do Kollamu po Backwaters. Necháme si doporučit také nějaké hotely a nakonec si vybíráme i podle doporučení Lonely Planet hotel Komala za 86 Rs/osoba na noc. V hotelu s indickým záchodem je celkem čisto a bydlí tu také několik Evropanů. Bereme si rikšu (24 Rs. - cenu se nám nepodařilo usmlouvat) a jedeme se podívat na pláž. Je zamračeno, fouká silný vítr a na moři jsou slušné vlny. Do hotelu se z pláže vracíme pěšky a cestou narazíme na nově zrekonstruovaný kostel, kde právě probíhá bohoslužba. Vedle kostela je také první normální hřbitov (co známe z Evropy), který jsme v Indii viděli. Večeři si dáváme v hotelu. Jak se později ukázalo, byla někde kus od hotelu nějaká mešita a asi přes 2 h. se tam pěkně nahlas modlili ... ještě, že to skončilo před půlnocí..
20.listopadu 1999 - sobota, den dvacátý šestý
Malování ornamentů na ruku  Rýžová pole v okolí plavebních kanálů  
Luxusní loď pro turisty Stačí malá vlnka ...
Ráno po snídani v 09:30 h. odcházíme na loď. Při čekání na loď si tu jedna příjemná holka z Německa (bydlela ve stejném hotelu jako my) nechává malovat na ruku ozdobné ornamenty. V 10 h. odjíždíme a pluje s námi několik cizinců včetně jedné indické rodinky s pěkně rozmazleným synem - celkem asi 20 lidí. Plujeme uzkými kanály a pozorujeme na břehu palmy, domky, rýžová pole atd. dále míjíme čluny, které vozí písek či luxusní čluny pro turisty vyrobené z kokosových palem. Během silného deště se zastavujeme na oběd v Thrikunapuha, kde nám na banánovém listě servírují thali a placky (25 Rs), opečenou rybu (15 Rs) a kousek ananasu (10 Rs). Stále prší i po uplynutí další hodiny, kdy si v Ayiramtegu uděláme přestávku na čaj. Tak nějak si pomalu a jistě uvědomujeme, že zde na jihu ještě neskončily monzunové děšte ... Postupně vplouváme na širší jezera (na chvilku přestane pršet a pak znovu začne..), kde jsou všude čínské sítě a také rybářské lodě vracející se již domů. Za tmy v 18:30 h. připlouváme (naštěstí již neprší) do našeho nejjižnějšího bodu naší cesty a to Kollamu, kde se na moc dlouho nezdržíme. Jdeme rovnou na autobusové nádraží a čekáme na autobus do Kottayamu - mezitím všichni z lodě odjedou, většina z nich míří do Trivandrumu. Po 45 min. čekání a pobíhání od jednoho autobusu k druhému (každou 2 min. přijede nějaký bus a všichni se začnou do něj cpát, hrůza hlavně, když je všechno napsáno jejich písmem a každý vám na dotaz, kam to jede odpoví úplně jinak), tak nám jeden Ind doporučí jet přes Kottarakara a tam přestoupit na jiný bus, protože tam bus jezdí více častěji. Jede stejným směrem a také tam přestupuje, takže nám tam ukáže bus, do kterého máme nastoupit.V Kottarakara opět prší a po chvilce čekání na další bus již jedeme správným busem do Kottayamu (lístky na bus stáli celkem 65 Rs/osoba). V Kottayamu si bereme rikši do hotelu Nishu, ale na místě se dozvíme, že je plný. Vybíráme další hotel a přesuneme se tedy do hotelu Aida a ten je také plný. V hotelu si telefonicky ověřujeme jestli je další hotel volný a tak na ujištění, že je volný se přesuneme do hotelu Sakthi. Do hotelu se přesuneme řikšami a rikšáci v hotelu za nás dostávají provizi. Pokoje (za 225 Rs osoba/noc) jsou čisté, pěkné a tak je bereme.
21.listopadu 1999 - neděle, den dvacátý sedmý
Příroda v okolí parku Periyar Wildlive Sanctuary  Hotel Ambadi  na okraji  Kumil  
Mistní ženy přebírají cardamon
Ráno po snídani v hotelu (ani nedoporučuji, docela jim to dlouho trvalo než ji udělali) si bereme 2x rikšu (14 Rs. obě ) na autobusové nádraží (jeden z rikšáků byl dost dobrý - čte si Kafku, Nietcheho a cituje z něho...). Po tom co zjistíme, který je náš autobus odjíždíme do Kumil a cestou pozorujeme překrásnou krajinu, hory, čajové a kaučukové plantáže atp. Autobus jede docela pomalu, protože cesta se samou zatáčkou vede skoro celou cestu pouze do kopce. V 13:00 h. přijíždíme do Kumil, kde podle Lonely vybíráme hotel a ubytováváme se v hotelu Ambadi za 215 Rs osoba/noc. Po obědě jdeme do parku Periyar Wildlive Sanctuary (vstupné 50 Rs. co nejsou ubytováni v Thekkady) na projížďku (50 Rs./osoba) po jezeru Periyar pozorovat divokou zvěř (prasata, jeleny, buvoly, slony, ptáky atd.). Zde také potkáváme kluka a holku z Polska, s kterými jsme se již viděli v Alappuzha - vyptávají se na Backwaters a říkají nám, že budou pokračovat dále na jih na Kovalam Beach. Ptáme se v inform. centru, jestli je možnost si zarezervovat zítřejší tříhodinovou ranní cestu do džungle (10Rs.). Zde nám jen řeknou, že máme ráno přijít a uvidíme jestli půjdeme - max. povolený počet lidí je 10 a rezervaci nedělají. Než vyplujeme začne opět pršet a zvěř se z tohoto důvodu ukryla do džungle. Při zpáteční cestě rikšou do Kumil (jezdí tady také bus, každých 15 - 30 min. za 2 Rs.) nám rikšák nabízí soukromou cestu do džungle na zítra. Odmítáme po ukázání cesty na mapě v jednom z obchůdku a to hlavně, že se nám to zdá dost nelegální. V jednom obchůdku ochutnávám nabídnutý čaj s mlékem a cardamonem (dobrý ..) a na základě toho si potom v místních obchodech nakoupíme společně s Honzou koření a pohledy. Večeři si dáváme v hotelu. Všude je všechno strašně vlhké, mokré a to nejen z důvodu, že celou noc vytrvale prší ...
22.listopadu 1999 - pondělí, den dvacátý osmý
Pohled do údolí Tamil Nadu Typický systém výstavby domů v Indii  
Kávovník
Ráno v 6:30 h. nejdu (ani Honza) s klukama do džungle a to hlavně z důvodu, že stále prší. Já osobně bych pak neměl nic suchého na sebe. Po 09:00 h. přestává pršet a tak se jdu s Honzou projít více po okolí Kumil. Kumily jsou malá, ale rušná vesnice na hranici s Tamil Nadu plná obchůdků s kořením (jen já jsem jich napočítal něco přes 30). V 11:00 h. se potkáváme s klukama. Při společném obědě v hotelu nám vypravují zážitky výletu do džungle. Po obědě bereme nabídku od rikšáka, co nás vezl den předtím na projížďku tzv. Spice Plantage Tour. Nejdříve se jedeme podívat na nějakou zahradu, kde se pěstuje koření: káva (několik druhů), skořice, citronovník, citonová tráva, papaya, ananas, kurkuma, zázvor, kakaovník, pepř, cardamon, vanilka a další pro nás doposud neznámé druhy koření a květiny. Majitel zahrady nám vše vysvětluje, nabídne svoji papayu a nakonec nám také ukáže své výrobky ze dřeva. Potom odjíždíme na návštěvu malé pražírny kávy, kde se některé druhy kávy oloupou a upraží. Z pražírny vyjedeme asi na 1400 m vysoký kopec, odkud je nádherný výhled na údolí Western Ghats - celé údolí je již území Tamil Nadu. Pohled z kopce jsme si několikrát vyfotili včetně nějakých místních holek, co tu trhaly trávu pro kozy. Celkem jsme asi ujeli něco přes 15 km. Po návratu do Kumil se jdeme projít po měste nakoupit další koření a při tom se poptáváme na možnost dopravy do Munnaru. Všichni nám nabízejí cestu džípem nebo Ambasadorem za cenu okolo 1100 Rs. a tvrdí nám, že jsou autobusy vždy strašně přeplněné. Jejich nabídku odmítáme a zjišťujeme si odjezdy autobusů. Večeříme v hotelu kde bydlíme (vaří tu dobře) a také již zaplatíme hotel, protože ráno brzo odjíždíme busem do Munnaru.Okolo 20 h. začne opět pěkná bouřka a prší a prší ...
23.listopadu 1999 - úterý, den dvacátý devátý
Děti z vládní internátní školy v Munnaru  Čajové zahrady  
Čajové zahrady s domkem pro sběrače čaje
Před 06:00 h. za tmy odcházíme z hotelu na autobus. nádraží (naštěstí již neprší). Zde nastupujeme do autobusu, který má na ceduli napsáno Munnar, ale průvodčí a řidič říkají, že tam autobus nejede a, že musíme přestoupit na jiný (všichni ostatní okolo a v autobusu nám tvrdí, že tam bus jede - tak si vyberte, když každý říká něco jiného...). Později se od nějakého Inda dozvíme, že tam tento autobus normálně jezdí, ale protože před několika dny se tam někde z důvodu monzunových dešťů utrhla silnice a on tam neprojede, tak teď jezdí jinam. Po asi 1,5 h. jízdy (15,50 Rs/osoba) přestupujeme v nějaké vesnici do jiného autobusu. S ním jedeme (18 Rs/osoba) asi 2 h. a pak nás vysadí v nějaké vesnici a řeknou nám, že dál již nejedou kvůli sesuvu půdy.... Nezbývá nic jiného, než si najmout džíp za 250 Rs a pokračovat zbývajících asi 35 km do Munnaru džípem. Cestou se několikrát zastavíme udělat fotky (překrásná krajina), prohlédnout si vodopády či jeskyň (prý je dlouhá 1,5 km.). V Munnaru se necháváme vysadit u vybraného hotelu Hill View, kde se ubytujeme (300 Rs. osoba/noc). Po obědě v hotelu (kde ochutnáváme místní hotelové speciality typu jako kokosová polévka..) se jdeme projít na čajové plantáže a vystupujeme na nějakou horu. Cestou do kopce na plantáži potkáme Josepha Lypa o kterém je zmínka v Lonely Planet (náhoda jak nevím co..) a on nás zve k sobě, že nám poradí a provede. Slíbíme mu, že se u něho později zastavíme. Po výstupu na kopec se nám otevře krásný výhled na okolí s čajovými plantážemi a nejvyšsí horou (Anamudi) jižní Indie, která je však zahalená v oblacích. Chvíli tu jen tak sedíme a vychutnáváme krásy přírody a pak se jdeme podívat do města, kde právě probíhá nějaká hinduistická slavnost (v průvodu je také nějaký člověk zavěšený za kůži na háčcích s kterým houpají a ještě jeden který pobíhá v průvodu s háčky v zádech...). Navštívíme Josepha Lypa v jeho "informačním centru" a v jeho knize návštěvníků najdeme zcela pravdivý zápis nějaké holky z Harrachova, co tady letos byla. Cestou na zpátek do hotelu se zastavíme ve vládní internátní škole pro nemajetné studenty (vláda poskytuje vše zdarma, 3 měsíce se učí a pak se vrátí na měsíc domů a to se celé znovu opakuje - jinak v Kerale jsou opravdu nejvzdělanější lidé z celé Indie a to hlavně díky komunistům co tu vládnou .. ). Večeře následuje v hotelu ... Při konstatování, že na Munnar a okolí, ale i na celou Indi to chce více dnů, kterých se nám nedostává jdeme spát.. Škoda jen, že nemáme letenky pro odlet z Chennai, nemuseli bychom se vracet tak hodně na sever Indie (v novinách psali, že tam jsou právě povodně a několik mrtvých - tak možná je to dobře .. )
24.listopadu 1999 - středa, den třicátý
Používali jsme pouze nejmodernější typy autobusů Čisto, žádný smog to je Munnar  
 Jewish Synagogue - malá Evropa v  Ernakulam
Nastupujeme do poloplného autobusu v 6:30 h. a odjíždíme směr Ernakulam. Cestou se bus začíná pěkně plnit a to nejen potom co zastavujeme a nakládáme další lidi z autobusu (kterému upadlo kolo ..), takže přijíždíme dolů do údolí úplně narvaný. Celou cestu při sjezdu do údolí řidič pěkně řezal zatáčky a to takovým způsobem, že se několika lidem udělalo špatně a já jsem si musel stáhnout roletu jinak by na mě létaly zvratky (seděli jsme skoro vzadu..). V 11:30 h. jsme na místě a jdeme se ubytovat do stejného hotelu jako minule (máme i stejné pokoje č.306, 305 ). Po obědě v hotelu se jdeme informovat do "booking office" na situaci s lístky do Bombay. Zde se dozvíme, že jsme dostali "emergency quotu" pouze na dvě osoby, takže dva z nás mají místa ve vlaku skoro jistá. Pro další informace si máme přijít až po 19 h. a tak vyrážíme (bez Petra) lodí (3x1,75 Rs.) na Vypeen Island. Odtud za 3x0,75 Rs. do Fort Cochin. Zde si jdeme prohlédnout Santa Cruz Basilicu (odkud nás za chvíli vykopnou, protože tu má být svatba) a také Jewish Synagogue (vstup 2 Rs) včetně okolního židovského města. Cíba si tu na černém trhu mění něco málo peněz a Honza si kupuje 2 malé dřevěné slony. Chceme odplout z přístaviště u synagogy, ale je nějaká stávka či co a tak nastupujeme do autobusu, který má jet směrem k Customs přístavišti. Jak se později ukázalo, tak bus jel úplně jiným směrem a po okružní jízdě městem vystupujeme v cetnru Ernakulamu u Main Jetty.Odtud jdeme pěšky do hotelu a Honza si cestou koupí košili a Cíba oblečení pro malou jako dárek pro jeho sestru, které se před několika dny narodilo dítě. Po večeři jdeme opět na nádraží zjistit situaci a zde nám řeknou, že nám zajistili pouze 3 místa do vlaku (jsme stále 4 ..). Nezbývá než jen doufat, že se tam nějak všichni složíme.. Zítra nás čeká celodenní cesta vlakem do Bombay...
25.listopadu 1999 - čtvrtek, den třicátý první
Všudypřítomné symboly vládnoucí strany v Kerale  
Necháváme se pro jistotu vzbudit již ve 2:45 h. a za 45min. opouštíme hotel. Vchodové dveře do hotelu jsou zamčené a dole spí nějací 2 hotelový poskoci. Když jsme je probudili, tak nám otevřou dveře a chtějí 20 Rs. za vzbuzení, ale dávame jen 10 Rs. Za 15 min. jsme na nádrží a prohlížíme si seznamy cestujících a hledáme místo ve vlaku kde pojedeme. Ve vlaku se ještě zkoušíme ptát, jestli není někde nějaké volné místo, ale průvodčí říká, že je všude plno. Dočastně posadí Petra na místo, kde je zatím volno a to do doby než přistoupí někdo, komu to místo patří.Jsme rozházeni po celém vagóně (2 třída/aircon - kupé nejsou zavírací) a to na místa 21,23 a 45. Ve 4:30 h. odjíždíme směr Bombay.Jízda vlakem ubíhá velice pomalu, občas se s někým bavíme, pozorujeme okolní krajinu či spíme. Petr se několikrát musí stěhovat z místa na místo. K jídlu si občas koupím nějaké opečené zeleninové placky. V 22 h. si jde Petr k nám lehnout na zem do kupé. Protože kupé nejsou zavírací, tak je slyšet úplně všechno. Nepříjemný křik malých dětí či prodejců čaje mě právě z tohoto důvodu občas probudí...
26.listopadu 1999 - pátek, den třicátý druhý
Těžký život v ulicích Bombaye Gateway of  India  
Náš hotel v Bombay
S 4 h. zpožděním přijíždíme v 10:40 h. do Kurly, kde nás na nádraží odchtytne taxikář a po chvilce smlouvání s ním jedeme do centra. Cestou nám nabízí nějaké hotely a tak se ve 2 z nich zastavíme, ale ani jeden se nám nelíbí (rušná ulice nebo je moc drahý). Vybíráme si nějaké hotely z Lonely a u jednoho z nich se necháváme vysadit (Benazeer Hotel). Hotel je však plný a tak přijímáme nabídku na prohlídku jiného blízkého hotelu. Hotel z venku vypadá jak před demolocí, ale uvnitř to ujde a tak zde zůstáváme v jednom klimatizovaném pokoji všichni za 1100 Rs.Po tom co se umyjeme, jdeme na oběd do čínské jídelny (Petr a Honza jdou někam jinam). Potom se jdeme s Cíbou projít (Petr a Honza jdou opět někam jinam) po městě k Jama Masjid, Mumbadevi Temple a po okolních tržištích. Po návratu večer jsme Petrovi a Honzovi řekli, kde je Mc´Donalds a tak se tam jdou večer najíst a dávají si skopový burgery. Také jdu s nimi, ale nic si nedávám. Ještě si dojdu sehnat něco k pití a vracím se zpět na hotel..
27.listopadu 1999 - sobota, den třicátý třetí
Asi nejdražší hotel v Bombay - Taj Mahal  Prince of Wales Museum  
Jedna ze soch na  Elephant Island
Ráno se rozhodmeme údělat výlet na Elephant Island a tak jdeme k India Gate odkud odjíždějí lodě na tento ostrov. Cestou je možné v malých uličkách pozorovat, jak se probouzí také město - na ulici dělají svoji ranní hygienu... Před India Gate nám nabízejí různí Indové různé ceny lístků a nakonec si kupujeme zpáteční lístek za 80 Rs. na osobu. Loď hned odjíždí a během asi hodinové cesty na ostrov máme možnost pozorovat zcela zamořené moře, tankery, vojenské lodě a Bombay z dálky včetně nejdražšího hotelu v Bombay - Taj Mahal. Na ostrově na kopci jsou ve skalách vytesané sochy, které jsou značně poškozené a není jich ani mnoho (proto je vstup jen 5 Rs na opravy). Po dvouch hodinách strávených na ostrově odplouváme zpátky. Po návratu jdeme společně na jídlo a Petr s Cíbou si jestě cestou koupí každý po kazetě pravé Indické hudby.Také se necháme za 1Rs zvážit u jednoho chlápka, který nabízí své služby na ulici.Dozvíme se pro nás zajímavá čísla: Petr je lehčí o 12 kg, Honza o 10 kg, Cíba jen o 4 kg a já o pouhé 2 kg. něž před odjezdem do Indie. (později v Praze potvrzeno, že jeho váha vážila správně) Zbytek odpoledne si jdeme každý po svém - já se jdu projít po městě (včetně návštěvy Prince of Wales Museum) a nakoupit nějaké levné košile a upomínkové předměty. Ve městě je snad ješte zajímavá: Haji Ali´s Mosque či oblast Kamthipura s červenými lucernami, kde je to není příliš bezpečné ... Večer jdeme společně na "jídlo" k Mc´Donalds - dát si pravý skopový burger... Cestou se zastavíme v několika knihkupectví, kde prodávají opravdu levné knihy např. o programování. Knihy jsou většinou okopírované originály a proto je snad na nich napsáno, že se nesmí prodávat mimo Indii...
28.listopadu 1999 - neděle, den třicátý čtvrtý
Holky z vojenské školy  
Pohled na moře od Marine Drive
Dopoledne strávíme na místních tržištích, kde nám nabízejí zboží všeho druhu (pokud scháníte nějaké speciální "věci" ze oblasti sexu, tak si zde určitě vyberete..) a procházkou po městě. Po check-out (12 h.) si v hotelu necháváme bágly a jdeme se projít po městě směrem k Chowpaty Beach (okolí Back Bay pěkně smrdí znečištěným mořem .. ). Po návratu na hotel si bereme na hlavní ulici taxi a jedeme za 300 Rs na letiště, kde jsme asi za 1,5 h. Klimatizované letiště je o dost lepší než v Delhi a má 2 staré haly a jednu novou halu. Tak krásně jako mezinárodní letiště v Praze teda rozhodně nevypadá... Není tu skoro možnost si koupit něco k jídlu (pokud ano, tak je to šíleně drahé..), snad jen pití z automatu, který obsluhuje vždy člověk (tak velký národ se musí nějak zaměstnat..) cenově ujde. Za zbývající drobné si tu v obchodech koupíme vonné tyčinky. Zbytek peněz si vyměníme nazpátek po tom co se ujistíme, jesti máme v ceně letenky již zaplacenou tax za místní letiště. Pomalu nás začíná znepokojovat situace, že náš let (AF135) není na seznamu odletů a jiné lety, které letí ještě později již tam jsou. Necháváme si zkontrolovat bágly rentgenem (při kontrole se ty Indové vůbec nedívali na monitor, co tam mám..) a dali přes ně nějakou pásku. Dále s batohy můžeme volně chodit po hale a případně si do nich dát, co chceme (teď už vím, proč tolik padají letadla, když si do batohu teď mohu dát co chci...). Zahlédnu nějakého Inda, který prochází halou a nese malou tabulku o rozměrech A4 s křídou napsaným nápisem AF135. Tím se dovíme, že se asi začíná odbavovat.. Bylo dobré, že jsme šli na odbavení brzo (před 23 h.) a to hlavně z důvodu, že měli více pasažérů na tento let, než je počet míst v letadle... U odbavení nám nabízejí finanční odškodnění pokud poletíme zítra (to bohužel nejde - v úterý jdeme všichni do práce..) a tak jsem odbaveni. Po odbavení procházíme okolo emigračního úředníka, policie, dalšího úředníka (kontrolující jestli letíme s AF) a každý z nich nám dá do pasu nějaké razítko. Po 1,5 h. dalšího čekání, během kterého hlásili jména asi 20 pasažérů (ty s námi asi neletí - do letadla se prostě nevejdou ..) nastupujeme do letadla ve 2:30 h. odlétáme směr Evropa ..
29.listopadu 1999 - pondělí, den třicátý pátý
Všichni zdravý a živý zpět v Praze  
Behěm letu zhlédneme jeden indický film (opět), ale jinak se snažíme spát. Okolo 9:30 h. přistáváme v Paříži a přesunujeme se na jinou část letiště, kde čekáme na odlet do Prahy. Je to dost velký šok pro tělo ten rozdíl v teplotě. Před "chvíli" v Bombay bylo přes 32,4 stupnů ve stínu a zde v Paříži je okolo 0 stupnů. Asi v 10:45 odlétáme do Prahy, kde přistáváme ve 12:30 h. Zde dlouho čekáme na batohy než je vyloží a přijedou na páse. Potom si mě celníci vyberou, odstaví vedle a kontrolují mi úplně všechny věci. Po asi 30 min. kdy u mě hledali nějaké drogy (nic jsme neměl..) a zkontrolovali mi všechny osobní věci (skoro mi také chtěly rozpárat batoh..) vycházím do příletové haly. Po společné a závěrečné fotografii opouštíme letiště ... A hurá zítra ráno opět do práce ...
Něco málo na závěr
Pokud jste tento příběh dočetli až jsem, tak vám velice děkuji... Doufám, že vás náš příběh s překrásnými fotografiemi Honzy Cibulky dostatečně motivoval k návštěvě Indie... Ale hlavně pak nezapomínejte, že v Indii nemůžete nikdy na Indech vydělat.. Vždy můžete více nebo méně prodělat, v závislosti podle toho, jak se vám bude dařit smlouvat.... Těším se na setkání s vámi při dalším vyprávění příběhů a zážitků z našich nových cest, pokud ...
Poděkování patří Honzovi Tauferovi za to, že si během naší cesty poznamenával její průběh a dal tak možnost k vzniku těchto stránek.


Předcházející část našeho příběhu Zpět na úvodní stránku

Copyright © 2000 Pavel Světlik
All Rights Reserved.

NAVRCHOLU.cz